Podzim v Anglii má úplně jiný rytmus než u nás doma. Skutečnou hvězdou anglického podzimu totiž nejsou barevné stromy, vůně jablek či chladná rána, jakkoliv úchvatná mohou být, ale prachobyčejný déšt‘. I když… Možná jste si právě pod slovem déšť představili monotónní, těžkou šedou clonu, ale tady v Anglii má déšť tisíc a jednu podobu. Jednou je to jemný opar, co vás spíš pohladí po tváři, jindy drobné jehličky, které doslova píchají na kůži a donutí vás schovat se do nejbližší kavárny, a pak zase náhlý liják, který v pěti minutách promění ulici v malou řeku.
Právě v tom je ale zvláštní kouzlo anglického podzimu: déšť tu není vnímán jako nepřítel, spíše jako věrný společník. A když si člověk zvykne nosit deštník a praktické boty k tomu, začne si všímat i jiných věcí. Vůně vlhké země v parcích či šustění listí, které má díky anglickému klimatu často sytější barvy, než by se dalo čekat – od ohnivě červeného zabarvení javorů až po tmavě vínový odstín ořešáků.
Podzimní Anglie má nečekaně i svou společenskou stránku. Jakmile se začne dřív stmívat a nad pastvinami a loukami se usadí mlžný opar, objeví se ve městech i na vesnicích drobné, ale nepřehlédnutelné známky podzimní pohody: dýňová latté v každém řetězci kaváren, výlohy plné svíček, praskající krby ve venkovských hospodách a sklenice až po okraj naplněné zlatavým ciderem (ten podzimní se vždy zdá tak nějak ostřejší a syrovější než ten letní). Já sama si v tomto období dopřávám více času na čtení, na psaní a také na procházky po venkově s nezbytnou termoskou horkého čaje v batohu.
A pak je tu cosi těžko pojmenovatelného, co Angličané umí vyjádřit slovem cosy. Ta zvláštní směsice pohodlí, útulnosti a klidu. Je to asi takový pocit, když venku prší, déšť bubnuje do oken, vítr honí čerstvě popadané listí po dvorku a vy sedíte ve vyhřáté místnosti s hrnkem horkého čaje v rukou a dobrou knížkou v klíně, zatímco tlumené světlo svíček kreslí měkké stíny na všechny předměty kolem vás. Anglický podzim umí být hluboce melancholický, ale je to melancholie hřejivá, jejíž krása tkví v prostém kouzlu všedních okamžiků.
Takže pokud někdo říká, že v Anglii je podzim jen šedý a mokrý, má sice trochu pravdu, ale přehlíží tu jemnou poezii, ukrytou v nenápadných podzimních detailech, kterých si všimne jen ten, kdo se dokáže zastavit. A možná právě proto se mi anglický podzim vryl pod kůži víc než kterékoli jiné roční období.
