Vánoce patří mezi nejpopulárnější svátky po celém světě. Lidé zdobí své domy, pečou cukroví, dávají si dárky a dodržují mnohé další, pro každý národ více či méně specifické vánoční zvyky. Co se týče Británie, ani tam tomu není jinak, i když ještě před dvěma sty lety mnoho pro Británii typických vánočních tradic neexistovalo nebo bylo jen málo rozšířených. Vánoce, jak je Britové slaví dnes, a to včetně komercializace, jsou v podstatě moderním fenoménem, který se zformoval v 19. století za vlády královny Viktorie. Najdete-li si v předvánočním shonu trochu času, pak vás v tomto článku zvu na malou exkurzi do století páry. Zabývat se budeme zejména původem nejznámějších vánočních symbolů a tradic, ale také tak trochu nahlédneme pod pokličku života ve viktoriánské Anglii, který nebyl zrovna jednoduchý.
Zrození moderních vánočních tradic
Viktoriánská éra se nesla ve znamení průmyslové revoluce a vzniku nových továren. Výsledkem byl nejen ohromný ekonomický rozkvět, ale také problém v podobě miliónů zbídačených a strádajících dělníků a dělnic, jejichž plat nestačil ani k základnímu zajištění rodiny. V roce 1843 vydal Charles Dickens svou slavnou knihu Vánoční koleda, k jejímuž napsání ho inspirovala právě neutěšená situace mnoha rodin žijících v neuvěřitelné chudobě na ulicích průmyslových měst. Kniha se doslova přes noc stala obrovským hitem a podnítila vlnu jakési sezónní solidarity, kdy si alespoň o Vánocích bohatší vrstvy uvědomily svou odpovědnost vůči těm méně šťastným. Dickensovo dílo vystihlo hluboce zakořeněnou touhu po návratu k pravým hodnotám Vánoc – k charitě, soucitu a chvílím rozjímání. V době velkých společenských změn a rychlého technologického pokroku se tak zrodila nová podoba vánočních svátků, která propojila sentiment minulosti s potřebami moderní doby.
Vánoční stromek a počátky komercializace
V té době, v roce 1840, se královna Viktorie provdala za prince Alberta Sasko-Koburského, který se narodil v Německu. A právě díky němu se v Anglii rozšířilo zdobení vánočního stromku tak, jak ho Albert znal ze své rodné země a jak ho v téměř nezměněné podobě známe i my dnes. Ačkoliv pro aristokracii v 19. století nebyl vánoční strom úplnou novinkou – dokonce už Viktoriina babička Charlotte, která byla sama Němka, nechávala na Vánoce přinést do paláce živé tisy – teprve až díky Viktorii s Albertem se tradice vánočního stromečku rozšířila i mezi širokou veřejnost. Napomohly tomu zejména články a portréty královské rodiny, které byly publikovány v tehdejším tisku. Dodnes známá je zejména kresba z roku 1848, která vyšla v Illustrated London News, na níž královna Viktorie a princ Albert spolu s dětmi slaví Vánoce kolem rozzářeného stromku.
Předtím si lidé sice také zdobili svá obydlí zelenými větvemi, jmelím či cesmínou, ale stojící ozdobený strom byl pro ně novinkou. Netrvalo však dlouho a královské vánoční zvyky si našly svou cestu i do skromnějších příbytků, a tak se Vánoce všeobecně začaly slavit u stromečků ozdobených svíčkami, ovocem, sladkostmi a malými dárky. Viktoriánské období také kladlo velký důraz na rodinné hodnoty, a zejména o Vánocích se stala rodina středobodem veškerého dění, a to ať už šlo o přípravu a konzumaci jídla, vyrábění dekorací či hraní společenských her.
Současně se pomalu začalo upouštět od tradice dávat si dary na Nový rok a tento zvyk se přesunul o týden dříve. Vánoce se také začaly komercializovat. Nejprve byly dary skromné – ovoce, sladkosti či ručně vyráběné drobnosti – postupně se však dary stávaly většími a nákladnějšími, a tak si je lidé začali nadělovat pod stromeček. Střední třída rok od roku posilovala a oproti dřívějšku si mohli lidé vzít na Vánoce také trochu volna. Díky masové výrobě hraček a dalších produktů se stal nákup zboží dostupnějši pro více rodin.
Vánoční přání, crackery a koledy
Ve 40. letech 19. století se objevila také první vánoční přání, ale jejich cena byla natolik vysoká, že si je mohlo dovolit jen pár vyvolených. K jejich masovému rozšíření výrazně přispělo až zavedení nižšího poštovného a pokroky v technologii barevného tisku, které výrazně zlevnily jejich výrobu. Ke konci 19. století se posílání vánočních přání stalo mimořádně populární záležitostí a vytvořilo výnosný průmysl – jen v roce 1880 se vyrobilo neuvěřitelných 11,5 milionu přání. Barevná vánoční přání s motivy zimní krajiny, koledníků či rodinných scén se tak stala dalším symbolem viktoriánských Vánoc a tradicí, která přetrvává dodnes.
Vánoční crackery, dnes neodmyslitelný prvek britských Vánoc, vznikly v polovině 19. století díky londýnskému obchodníkovi Tomu Smithovi. Inspiroval se papírovými bonbony, které viděl v Paříži, a rozhodl se vytvořit vlastní verzi – barevné balíčky s drobnými dárky a vzkazy. Skutečný úspěch přišel, když přidal praskavý zvuk při roztržení papíru, kterého dosáhl použitím speciální vrstvy chemických látek. Crackery si brzy získaly oblibu a jejich obsah se rozšířil o hračky, drobné dárky a papírové korunky, které se staly symbolem vánoční zábavy. Díky Tomu Smithovi se z jednoduchého nápadu stala tradice, která dodnes provází britské vánoční svátky.
Ačkoli koledy nebyly pro Viktoriány novinkou, právě oni tuto tradici oživili a rozšířili mezi širokou veřejnost. Považovali koledy totiž za okouzlující formu hudební zábavy a potěšení, které stojí za rozvíjení. Obávali se, že tradiční vánoční koledy upadají v zapomnění, a proto začali vydávat sbírky oblíbených písní, přičemž první významná kolekce vyšla již v roce 1833. Staré texty koled byly často doplněny o nové, živější melodie, které vdechly těmto písním nový život a učinily je přístupnějšími pro tehdejší publikum. Z tohoto období také pochází většina koled, které známe a dodnes hojně zpíváme.
Vánoce na královském dvoře
Bílé Vánoce, jaké zažívala královna Viktorie se svou rodinou, jsou dnes už spíše výjimkou. Avšak v půlce 19. století panovaly v zimě třeskuté mrazy a jezero u Frogmore House pravidelně zamrzalo. Princ Albert a děti toho s radostí využívali k bruslení – Albert byl zkušený bruslař, zatímco královna Viktorie se sice snažila, ale nikdy tuto dovednost zcela neovládla. K zimním radovánkám patřily i projížďky na saních, které si rodina velmi oblíbila.
Vánoční stromek, dnes neodmyslitelný symbol svátků, byl v královské rodině dalším milým zvykem. Viktorie s Albertem jej na Štědrý den sami ozdobili, zavěsili na něj perníčky, zapálili svíčky a poté k němu přivedli své děti. Díky Albertovu německému vlivu si královská rodina dárky rozbalovala již na Štědrý večer, na rozdíl od zbytku Británie, kde se dárky tradičně otevíraly až na První svátek vánoční. Tato tradice se mezi členy královské rodiny udržuje dodnes. Až do Albertovy smrti v roce 1861 slavila královská rodina Vánoce na hradě Windsor, poté Viktorie přesunula oslavy do Osborne House, kde postupně znovu nacházela radost ze svátků, především díky svým vnoučatům.
Vánoční hostina byla vyvrcholením dne a vždy oplývala bohatstvím a rozmanitostí. Na stole nesměla chybět pečená husa, krůta, hovězí žebra, drůbež, ústřice, mleté maso a samozřejmě tradiční vánoční puding, jehož příprava byla rodinným rituálem. Po návratu z vánoční mše se všichni shromáždili u slavnostní tabule a užívali si společně dlouhý večer plný jídla, zpěvu koled a společenských her.
Ačkoliv se doba změnila a některé tradice ustoupily, mnoho z toho, co Viktoriánci milovali – vánoční stromek, rodinné sešlosti, koledy, bohaté hostiny nebo dárky pod stromečkem – zůstává stálou součástí našich Vánoc. Možná právě proto je viktoriánská éra vnímána jako období, kdy Vánoce poprvé dostaly podobu, kterou dodnes tolik oceňujeme a milujeme.
